Co se nelíbí myslivcům
Co se nelíbí myslivcům
Název této části, ve které budeme postupně publikovat několik článků, by se měla nazývat spíše "Co se nelíbí přírodě".
Každý člověk, jako součást přírody, by měl udělat alespoň to, aby přírodě neškodil, když už ji nemůže konkrétně pomoci.
Myslivci jako organizovaná část populace, mají ze zákona stanovenou povinnost se o zvěř po celý rok dobře starat a také ze zákona mají právo podle schváleného plánu, některé druhy zvěře v určitém období lovit.
Myslivci tedy nejsou pouze lovci, jak se jim často přisuzuje, ale jsou to proškolení a zkušení lidé, kteří ví jak zvěř lovit a také jak o ni po celý rok pečovat.
Při tzv. zimním přikrmování zvěře v době nouze se myslivci nestarají pouze o lovnou zvěř, ale prakticky o většinu zvířat v zimní přírodě.
To jenom na úvod, proč právě myslivci žádají občany o dodržování určitých pravidel při pohybu v přírodě. Zvěř v přírodě je doma a byla zde ještě dříve, než člověk začal okupovat a měnit přírodu k obrazu svému.
Smyslem těchto článků samozřejmě není vrátit přírodu tam kde dříve byla, ale začít se k ní chovat slušně a ohleduplně.
Náš první článek se bude týkat řidičů a jejich často zbytečných střetů se zvěří
V naší honitbě Netřebice je na silnici a železnici usmrceno za jeden rok až třikrát tolik zvěře, kolik uloví myslivci za celý rok a to nepočítáme zvěř tzv. drobnou (zajíce, bažanty, koroptve) kterou myslivci již několik let neloví. Tato sražená zvěř (zvěřina), podle zákona se již nedá použít a musí být zlikvidována.
Samozřejmě, že se ne vždy dá střetu vozidla se zvěří zabránit. Většina řidičů, kteří mají zkušenosti mohou ale potvrdit, že střetu se zvěří se dá v řadě případů zabránit, případně se dají minimalizovat škody způsobené střetem se zvěří.
Nejde jenom o usmrcení či zranění zvířat, ale dost často o vážná zranění lidí a často velmi vysoké hmotné škody na vozidlech. Stačí je předvídat, respektovat značky oznamující možný střet se zvěří a přísně dodržovat pravidla silničníh provozu. Někdy stačí snížit rychlost tam, kde předpokládáme že ke střetu se zvěří může dojít...
Zvěř zpravidla přechází přes vozovku při soumraku a nebo při rozednění a většinou v určitých místech. Když je ale znenadání vyrušená, přechází i tam, kde to řada z nás vůbec nečeká. Nejvíce usmrcené a zraněné zvěře jsou hlášeny na E 55 asi 100 - 200 m od lesa u Kaplice nádraží, směrem na Netřebice, dále v zatáčkách za obcí Netřebice a směrem na Velešín, kolem mostu podKorbelákem. Na silnici směrem od Kaplice nádraží na Český Krumlov po celé trase, kde silnice probíhá lesem. Nejvíce střetů se zvěří je ale v místech asi 200 až 500 m od Kaplice nádraží směrem na Český Krumlov.
Při střetu se zvěří, si řidiči někdy ponechávají zvěř (zvěřinu) pro svou potřebu. Názor, že když mu byla způsobena škoda, tak si alespoň vylepší jídelníček, je neskutečná hloupost, která se může velice vymstít. Ponecháním si zvěře po dopravní nehodě je stejné, jako by byla ulovena jiným způsobem, tedy v rozporu se zákonem. Nejedná se ale pouze o porušení zákona z titulu neoprávněného převzetí zvěřiny, ale o porušení dalších veterinárních zákonů, a předpisů, které musí myslivci při ulovení zvěře přísně dodržovat.
Myslivec před ulovením zvěře si musí pamatovat, jak se zvěř chovala před ulovením, zda nevykazovala známky nějaké nemoci a pod.
Myslivci mají tzv. proškolené osoby (prohlížetele zvěřiny), kteří odpovídají za to, že maso ze zvěře je zdravé a poživatelné.
V případě divokých prasat, je povinnost myslivců předávat vzorky do veterinární laboratoře, kde je zjišťována přítomnost parazita tzv. svalovce, ale i jiných závažných onemocnění, které jsou přenosná i na člověka.
Pokud některému z řidičů stojí za to riskovat porušení zákona, vystavovat se postihu podle zákona a zároveň ohrožovat sebe a členy rodiny jídlem připraveným z neprověřené zvěřiny, tak to jistě není v souladu se zdravým rozumem.
Když už se stane, že řidič usmrtil nebo zranil zvěř, je jeho povinností hlásit případ orgánům České policiie, kteří věc ohlásí příslušnému mysliveckému hospodáři, nebo jinému myslivcovi s právem hospodaření v honitbě a který zařídí vše potřebné k provedení evidence zvěřiny a její odstranění v souladu se zákony ČR.
Věříme, že máte i své zkušenosti se zvěří na silnici, případně poradit nám ostatním řidičům, jak se chovat, aby střetů se zvěří a tím i škodám na zdraví a majetku bylo co nejméně.
Vážení kynologové...
Co se dále nelíbí myslivcům, je chování některých držitelů psů v přírodě.
Většinou si držitelé psů neuvědomují, že každý pes je svým způsobem lovec - predátor, který pokud narazí na zvěř, začne ji okamžitě pronásledovat. Vyjímkou jsou psi, kteří jsou vycvičení a nebo jsou na vodítku.
Protože myslivci mají zájem, aby zvěř v honitbě nebyla rušena, vznikají proto rozpory, které jsou řešeny ne vždy s rozvahou a porozuměním pro obě strany. Protože jsem i bývalý kynolog a cvičitel služebních plemen v Českých Budějovicích, mám možnost posoudit celou záležitost z obou stran. Velice dobře vím, že výcvik psa se nedá omezovat pouze na zavřené cvičiště, ale je nutné využívat i jiných prostorů, zejména pro pachové práce, ale i na venčení psů a pod. Tedy bránit někomu, aby se pohyboval v přírodě se svým čtyřnohým přítelem je nesmysl.
Přesto mi dovolte, abych některé zásady chování držitelů psů v přírodě zdůraznil.
Především musí být zajištěno, aby pes v žádném případě nepronásledoval zvěř. Pokud pes zvěř vyžene, musí být natolik ovladatelný, aby okamžitě uposlechnul svého pána a přerušil pronásledování zvěře. Pokud není pes ovladatelný, musí být pouze na vodítku.
Umožnit myslivcům plnit svá práva lovu, zejména v době při rozednění a při setmění a v době úplňku měsíce. V této době se pohybovat v přírodě pouze vyjímečně a obezřetně.
Vyhýbat se místům, kde zejména srnčí zvěř, ale i zající a bažanti kladou svá mláďata.
Pokud požádáte známého myslivce, nebo mysliveckého hospodáře, aby Vám určil dobu a místo, kde můžete bez problémů se svým pejskem pracovat nebo venčit, tak to jistě rád udělá.
Je potřeba si uvědomit, že provozování myslivosti stojí hodně času a peněz. Myslivci mají honitbu (souvislé pozemky) v nájmu a platí za ně nájemné. Mají stanovená práva a povinnosti dané zákonem myslivosti a předpisy souvisejícími s tímto zákonem. Zejména mají povinnost, chránit zvěř před predátory a to včetně psů, kteří loví a štvou zvěř.
Myslivecká stráž (myslivci, kteří mají příslušné zkoušky a oprávnění dle zákona), jako veřejný činitel je oprávněná, po předchozím upozornění majitele, takového psa zastřelit. Protože myslivci jsou většinou držitelé psů, je to pro ně vždy velký problém. Pokud ovšem takový pes štve srnu, která poté uhyne třeba na zápal plic, nebo se zraní, nebo ji rovnou pes strhne, případné roztrhá srnče, skončí v tomto případě i jakékoliv ohledy a zábrany oprávněného myslivce.
Tito psi neloví pro potřebu potravy, ale je v nich silný lovecký pud, který nebyl v důsledku výcviku potlačen a proto jsou pro zvěř velice nebezpeční. Jestliže tonto pes již jednou poznal pocit zabít zvěř, je jen otázkou času, kdy si to opět zopakuje.
Další nebezpečím, které hrozí psům v přírodě, je přímý kontakt se zvěří, především liškou a divokým prasetem. Myslivci v současné době loví pouze přemnožené lišky a divoká prasata. Přesto jejich stavy jsou stále velmi vysoké. Nejsou ojedinělé případy, kdy divoká prasata přicházejí do blízkosti zahrad, chatových oblastí, zahrádkářských kolonií a dokonce byla spatřena i v některých městech. Na procházce se psem, může být bachyně se selatama i několik metrů od Vás ve vysokém porostu př. kukuřici a ví o ní pouze Váš pes. Ten pokud je na volno ji může ohrozit a ona při ochraně selat jej může napadnout a a ni Vy při ochraně svého psa nemusíte dobře dopadnout.
Při střetu s nemocnou liškou, většinou se jedná o vnější a vnitřní parazity, může vážně onemocnět i Váš pes. Toto onemocnění je přenosné i na člověka a má často velmi vážné následky.
Pochopte proto práci myslivců i z těchto důvodů a nerušte jejich činnost. Věřte, že je to v zájmu nás všech, aby zvěř nebyla přemnožená, byla v určité rovnováze a nedělala vážné škody.